Zima si dávala letos s příchodem do Jizerek a Krkonoš načas, ale když dorazila stálo to za to. Sněhu bylo dost, takže spousta příležitostí k vyzkoušení schopností fatbiku.
Už na podzim jsem se ujistil, že bez pořádných zimních treter to nepůjde (viz blog z 23.ledna 2015) a před zimou jsem ještě nasadil vaky na ruce takzvané pogie. Nejdříve jsem se toulal v okolí Černostudničního hřebenu, pak přišky Jizerky a nakonec Krkonoše. Chvíli trvalo odladit si oblečení a pak už to šlo i v teplotách hluboko pod bodem mrazu. Čím více jsem na fat biku jezdil, zjišťoval jsem, že méně znamená více. Obléci se dobře znamená nezmrznout, ale uvařit se je ještě horší. K oblečení se podrobně dostanu v některém z příštích blogů. Teď to hlavní.
Jak to jede? Co to projede? Jede to krásně a člověka nepřestává bavit objevovat zimní zasněženou krajinu. Vše je oblejší, zarovnané sněhem a když se něco nepovede do bílé peřiny se dobře padá. A co to projede? Je to hodně o nohách. Z kopce uplně nesmysl do kopce a po rovině záleží na vašem "motoru". Obecně se dá říci, že kde projedete na běžkách, tak na fatbiku taky, ale jet na běžkách v dvaceti číslech sněhu stojí celkem dost sil, s fatbikem je to stejné. Alfou a omegou radovánek v hlubokém sněhu je tlak v pneumatikách. Čím více jezdíte tím více ubíráte. Nakonec jsem vždycky vyrážel s 10psi a podle terénu upouštěl. Je to ale dost individuální věc. Záleží na vaší váze, pláštích, povaze terénu atd. Snad každý se mě ptal co a fatbike říkají běžkaři. Při toulkách po jizerkách a Krkonoších jsem jich potkal hodně a potřebu upozornit mě, že tam nepatřím měla jen hrstka. Je pravdou, že jsem se vyhýbal rušnějším cestám a vyrážel hodně brzy ráno, nebo naopak v noci se světlem.
Jestli jsem na něco zapomněl, nebo vás něco zajímá, napište.